Nepřehlédněte
Česká koksárenská společnost oznamuje, že zahájila přípravu své 36. Mezinárodní koksárenské konference, která se bude konat 25. – 26. října 2017 v hotelu Imperial Ostrava.

více

Stát půjčí těžební společnosti OKD

více

V sekci Informace jsme aktualizovali graf vývoje cen uhlí

více

Dne 26. 11. 2015 došlo ke změně adresy poštovního styku a sídla společnosti

více


Informace

Stát půjčí těžební společnosti OKD

Dne 27. července, Česká vláda schválila 700 milionů korun českých (29.000.000 $) půjčky, které pomohou udržet nad vodou OKD, insolventního těžaře metalurgického uhlí ve vlastnictví společnosti New World Resources, podle Radia Praha. Akciová společnost, významný zaměstnavatel na průmyslovém severovýchodě České republiky, která prochází insolvenčním řízením s cílem reorganizace jak diskutovali ministři o tom, jak pomoci firmě, vyjednala hotovost k zaplacení mzdy horníků za poslední měsíce.Tento úvěr poskytuje OKD, která zaměstnává kolem 12.500 horníků a v roce 2015 vytěžila 8 milionů tun, dostatek peněz pokračovat v provozu až do konce roku. "Udržet OKD v provozu je důležitým předpokladem pro sociální stabilitu v regionu," řekl premiér Bohuslav Sobotka na Twitteru.

OKD má dluh ve výši zhruba 17 miliard korun (708 milionů dolarů) a aktiv v hodnotě méně než 7 miliard korun (292 milionů dolarů), v souladu s insolvenčním podáním.



Vývoj cen uhlí



coal price progress


Výňatek z „Vánočního dopisu“ předsedy VDKF Ing. Liszia

Světové hospodářství se nadále vyznačuje rozkolísaností. Ekonomický růst v Číně se dostal zřetelně pod deklarovaných 7,5 %, které Čína potřebuje k tomu, aby více než 80 milionům přechodných pracovníků mohla nabídnout trvalou práci a tím národ udržet „v klidu“.

V televizi jsme mohli vidět aktuální záběry z Pekingu, na kterých si jeho obyvatelé při trvalém smogu (PM10 nad 600 μg/m3) nasazují obličejové prachové filtry. Čínské ministerstvo životního prostředí by přirozeně rádo situaci zlepšilo, ale energetické hospodářství země je, i přes masivní rozvoj regenerativních energií, ke kterým se pikantně počítá rovněž atomová energie, již desetiletí úzce svázáno s využitím uhlí.

Produkce oceli přispívá spolu s odvětvím energetiky v nemalé míře ke znečištění životního prostředí v zemi, protože jen cca 10 % oceli je vyrobeno v moderních integrovaných závodech. Nadále vyrábí velký počet malých, nerentabilních oceláren a na ně přímo či nepřímo navázaných koksoven, které dávají práci mnoha Číňanům – ať to stojí, co to stojí.

Důsledkem toho je i aktuální problém nadbytku oceli a koksu v Číně. Čínská ocel byla až dosud určena z větší části na výstavbu infrastruktury, většinou na stavbu domů, továren, mostů a železnic. Uměle vyvolaná růstová bublina, zvláště co se týče nemovitostí, momentálně splaskla, takže odbyt pro levnou ocel se v zemi masivně zhroutil. V současnosti vyrábějí všechny čínské koksovny na úrovni 70% svých kapacit, tedy na spodní technické hranici pro baterie s horizontálními komorami.

Protože odstavení kapacit, s ohledem na situaci na trhu práce, je z politických důvodů oddalováno, musí být ocel exportována – ať to stojí, co to stojí.

USA systematicky chrání svůj trh proti importu levné čínské oceli, takže lodi s horkým zbožím z Číny berou kurs směr Evropa, kde až dosud nebyla přijata žádná antidumpingová politika. Na oceli střední kvality evropští producenti enormně prodělávají, přičemž my sami Evropě vykazujeme nadprodukci. Ceny jsou pro nás „na dně“ a trh nám v dohledné době stoupající ceny nedopřeje. V tomto prostředí běsní momentálně v evropském ocelářství ostrý konkurenční boj, ve kterém, pokud do dění nezasáhnou státní subvence, mohou přežít jen ekonomicky nejvitálnější podniky. Všechny ocelářské koncerny uvnitř EU uplatňují striktní úsporná opatření, aby přežily tuto kritickou fázi.

V roce 2015 musela Anglie se svými nemocnými závody strpět enormní zásahy. Zatímco koncem roku 2014 byl zastaven provoz na malé koksovně Moncton, musel thajský majitel Redcaru u Teesside vyhlásit definitivně konkurz, takže i tam je koksovna odstavena. TATA nabízí ve Scunthorpe celou kapacitu dlouhých výrobků se čtyřmi malými vysokými pecemi a koksovnami Dawnslane a Appleby na prodej, který asi nepůjde lehce. Během roku 2015 byly ve Spojeném království odstaveny tři ze šesti koksoven, zajisté kromě jiného i z důvodu špatného stavu a nedostatečných opatření k ochraně životního prostředí.

Zajímavé jsou současné události v jižní Itálii, kde v integrovaném hutním podniku musí být především provozy černé metalurgie (koksovna, aglomerace, vysoké pece) převedeny pod státní vedení. My všichni sledujeme s nedůvěrou, odkud přijdou finanční prostředky pro tento revamping závodu, jehož produkty už vlastně nikdo nepotřebuje.

Slabší globální poptávka po železné rudě z Číny, ale i ze zbytku světa, vedla v kombinaci s novými těžebními kapacitami k enormnímu cenovému pádu u této suroviny. V závěru roku 2015 stála standartní ruda se 62 % Fe již jen 40,50 $/t. V listopadu 2014 bylo při stejné kvalitě třeba zaplatit 83 $/t.

Ceny pro koksovatelné uhlí jsou nadále ve volném pádu. Jestliže ještě před rokem byla cena uhlí t cca 110 $/t free on board, tak dnes je stejná kvalita v Austrálii k mání za 72,50$/t.

Nízké ceny uhlí ruinují uhelný trh v USA. Při této cenové úrovni mohou momentálně přežít jen Australané díky slabému AU$ a částečně Kanaďané s rovněž slabým C$. Všechny rozhodující doly v USA jsou v současnosti pod Chapter 11, tedy v quasi-bankrotu, protože mezinárodní ceny uhlí jsou nižší, než těžební náklady. K tomu je ještě nutno přidat náklady související se železniční přepravou až k exportním přístavům.

Pro nás v Evropě se stala situace v zásobování velmi nejistá. Koksovatelná uhlí jsou sice na trhu k dispozici, protože Čína potřebuje momentálně málo těchto uhlí a zkoksuje více domácího uhlí. Regionální rozložení našich nákupů je však extrémně orientováno na Austrálii. Pokud v Austrálii nepřijdou deště, vyvolávající záplavy, je vše bez problémů; ale kdo to může garantovat v budoucnosti.

Cena za lodní dopravu z Austrálie do Rotterdamu u přepravce Capesize dnes činí 10 $/t, je to téměř tak levné, jako před více jak 10 léty; totéž platí pro přepravce Panamax za lodní dopravu z USA (7-10 $/t). Dokonce je téměř srovnán rozdíl vyplývající z odlišných kapacit lodí přepravců Capesize - 160 000 t a Panamax - 70 000 t. Jestliže dnešní cena za lodní přepravu těžkého oleje činí 200 $/t a před deseti léty činila 100 $/t, dá se očekávat těžká situace lodních přepravců uhlí.

Rýnská lodní doprava byla odjakživa výhodou pro hutní závody na Rýně, protože přeprava po vodě vykazuje oproti železnici značně nižší náklady, především u přepravy hmot. Tato výhoda funguje pouze tehdy, jestliže je dost „vody pod kýlem“ vlečných člunů. Minulé léto, hlavně ale podzim a začátek zimy, bylo extrémně suché – hezké pro normální obyvatele, ale špatné pro výrobní podniky.

My máme plné ložení člunů až k hladině 4 m. Pokud hladina klesne, tak se musí lodní konvoj odlehčit. Trvale monotónně klesající hladina vyvolává speciálně u TKSE nouzová opatření, protože lodní konvoje při hladině nižší než 1,7 m z větší části zastavují plavbu. Krizový štáb TKSE se scházel ve stále kratších cyklech a ke konci musel vzhledem k neustále klesajícím zásobám ve Schwelgernu přikročit k záchranné akci. Uprostřed listopadu při hladině 1,93 m byla redukována výroba na všech vysokých pecích TKSE celkem o 5000 t/den a i koksovna Schwelgern snížila produkci koksu o 1 000 t/den. Se zvyšující hladinou na začátku nového roku konečně začínáme normálně provozovat, pokud nás nepřekvapí trh.

Odpoutáme-li se od logistických zvláštností na Rýně, jsou z globálního hlediska naše suroviny v současnosti výhodně k mání tak, jak byly naposledy snad před 10 léty. Na rozdíl od dřívějška nám to nepomáhá při prodeji, protože naší zákazníci z automobilového a průmyslového sektoru sledují stejně pozorně jako my vývoj v surovinové situaci a tak cenové navýšení za naše produkty je těžko prosaditelné.

Mnohem napínavější je ohlášená úsporná kampaň koncernu VW, který nějaký díl svých naléhavě nutných úspor kvůli „očekávaným mimořádným platbám“ bude zajisté chtít zajistit na úkor výrobců oceli.

Koksař musí vedle svých surovin mít stále na zřeteli i mezinárodní cenu svého produktu, zvláště když globální báňský a hutní průmysl trčí v ochablosti.

Momentálně je polský koks dodaný do Duisburgu za 145 €/t a čínský koks by byl k dispozici v Duisburgu za asi cca 10 € méně, přičemž se musí akceptovat kvality, v jakých právě dorazí. Při těchto cenách se to pro německé producenty pomalu stává nepříjemné. Strategicky se nemůže při cenovém srovnání nikdy pustit se zřetele, že aktuální ceny čínského koksu nejsou kalkulovány ekonomicky, ale politicky.

Větší část čínského exportu koksu pochází nadále z republiky Shanxi, takže má smysl nahlédnutí na trh s koksem v Číně, zvláště v Shanxi.

Dodávky koksovatelného uhlí, importované po moři přímořským podnikům, tedy moderně integrovaným závodům, byly redukovány v roce 2015 o 16 % oproti předešlému roku. Zákonitě se snížily i importy z Mongolska rovněž o 18 %. Koksovny Shanxis jsou již dávno provozovány s uhlím ze Shanxi a jedou dobře tak jako všechny při 70 % vytížení. Exportní ceny koksu z přístavu spadly v listopadu opět o 5 $/t na cca 125 $/t a to i při klesajících zásobách v přístavech. Tuzemské ceny v Shanxi ale stagnují druhý měsíc na téměř 110 $/t, takže konec volného pádu je zřejmě již v dohledu. Zvláště když téměř všechny koksovny v Shanxi fungují jako „stand-a-lone“ (soběstačné) „Lohnkokereien“ (koksovny, které za úplatu zkoksují cizí uhlí) a své uhlí jsou schopny zaplatit jen při výprodeji koksu z posledních kampaní.

Konference o klimatu v Paříži měla za cíl přimět svět, aby udržel cíl zvýšení teploty 2o C, nebo alespoň o něj usiloval. V Německu již v předstihu vznikla představa, aby národní cílem byl definovaný program poklesu energetického využití uhlí. V této atmosféře momentálně zažíváme úvahy o pomalém ústupu od uhlí.

EVU (podnik zásobování energiemi) již nevydělává žádné peníze na výrobě energie z černého uhlí, což dostává pod tlak zvláště města v Poruří s jejich podíly na STEAG (výrobce energií). Totéž platí o podílech na nukleární energetice a výrobě energie z hnědého uhlí. Nyní chtějí politici vynutit odbourání hnědého uhlí a tím se vzdát poslední nesubvencované energetické základny. Aktuálně se dává RWE na stejnou cestu jako EON v roce 2014 a odděluje „čisté aktivity budoucnosti“ od „špinavých energií“ – v naději, že nová společnost s ekoenergiemi a obchodem vytvoří dostatečný profit pro „špinavá odvětví“, které se staly nerentabilními.

Okamžité zastavení těžby na dole Auguste Victoria a rozhodnutí Angličanů, ukončit využití uhlí k výrobě energie do roku 2025, dokreslují tento stav. Jinak by, jako v SRN, musely elektrárny ve Velké Británii plně vyhovovat předpisům EU pro denitrifikaci a odsíření. Elektrárny ve Velké Británii jsou beznadějně zastaralé, takže jejich zastavení vyplývá i z ekonomických a podnikatelských principů.

Jak to vypadá nyní na německých koksovnách?

Kolegové v ArcelorMittal Bottrop (dříve Koksovna Prosper) vyrábějí v současnosti s 90 % vytížením. Konec roku znamenal také konec historickému smluvnímu vztahu mezi TKSE a Prosperem, protože i po převzetí koksovny firmou ArcelorMittal dodávaly RVG ještě koks do Duisburgu. Do budoucna to platí i pro ArcelorMittal, který v roce 2016 uvolní 0,6 mil. t, které dodá koncernu. Zásobování uhlím si podrží ještě RAG-uhlí a to až do ukončení těžby černého uhlí v Německu v roce 2018. Na novou situaci se postupně připravuje logistika lodní přepravy, stavební úpravy mají být ukončeny v roce 2016. Současná ocelářská krize uhodila plnou silou na největší západní ocelářský koncern ArcelorMittal, takže výnosy koncernu stačí jen na financování úvěrů. Za tohoto stavu je pochopitelné, že i kolegové na Prosperu jsou konfrontováni s enormním úsporným programem a to v době, kdy musí nahradit velký počet zkušených pracovníků RAG novými zaměstnanci.

Koksovna Schwelgern byla na podzim plně vytížena, výpadky byly pouze vůli plánované údržbě. Kromě těchto plánovaných aktivit, které se točily kolem hasicí věže, jsme ale měli také jeden větší incident. Při tlačení jedné komory se vzňal krycí pás odprášení koksové strany v prostoru u převáděcího vozu, přičemž sklouzl. Spontánně zahájená oprava byla náročná. Protože, jak známo, neštěstí přichází jen zřídka samotné, následující večer došlo k dalšímu maléru. Hasicí vůz se se pro poruchu zastavil při vjezdu do hasicí věže, takže došlo k požáru vstupní části věže. Materiální škody byly sice minimální, úlek ale velký. Celková ztráta na výrobě činila 5 000 t, což je zanedbatelný výpadek ve srovnání se ztrátami, které jsme utrpěli kvůli nízkému stavu Rýna. Zároveň však zvyšující se nedostatek rudy vedl k omezení výroby na vysokých pecích, takže více koksu ani nebylo potřeba. Nasmlouvané dodávky koksu z Prosperu a HKM byly sníženy, protože naše skládky byly přeplněny, dokud naše produkce neklesla o 1000 t/den. Ukázalo se správné zprovoznění naší nové skládky koksu ve Walsumu s kapacitou 100 000 t.

Kolegové z HKM budou asi rádi, když rok 2015 bude za nimi. Vedle typických problémů ve fázi náběhu měli ještě společně s TKIS (UHDE) řešit zadané úkoly na nové baterii. Kromě toho došlo v důsledku  výbuchu na 30 let staré baterii č. 2 ke zboření vnitřního zdiva komína. Nouzový komín, který byl postaven na stavebním základě starého, mohl s ohledem na statiku základové desky být vysoký jen 75 m, takže stará baterie má problémy s tahem a může být provozována jen na 85 % kapacity. HKM, TKSE, SZAG a Valourec, ti všichni se nalézají v obtížné situaci, zvláště pak Valourec se svou orientací na kotlářskou ocel. Protože navíc u HKM mají obě vysoké pece vážné problémy, bude huť v roce 2016 asi provozována se sníženou výrobou a tím se zvýšenými náklady, což povede k zesílenému tlaku na úspory.

Kolegové na Salzgitru jsou jako vždy o kousek před námi, odvádějí stále ještě bezvadnou práci se svými 165 obsazenými komorami za den. SZAG trpí, stejně jako my všichni, špatnou konjukturou oceli a má k tomu ještě náležité výzvy, související s provozem vysokých pecí. S penězi to také v Dolním Sasku není nijak slavné a tak se zkouší nějak přežít bez nových finančních injekcí. To se nadále výborně daří na koksárenských bateriích, ale v chemických provozech na ně čekají jedna nebo dvě záležitosti, které se nedají řešit bez investic.

V Sársku na ZKS se rovněž nalézají v nelehké situaci, protože existence sdružení výrobců oceli je velmi silně závislá na trhu s hrubými plechy. Putinův příslib, pokračovat ve stavbě Severního plynovodu z německé oceli, vylepšuje zajisté výhled naším kolegům na rok 2016 právě tak, jako kolegům v HKM, protože také část jejich základního produktu má odbyt. Koksovna ZKS je z technického hlediska v pohodě, ale tlak na náklady je vysoký.

Koksovna Heat-Recovery při CSA v Brazílii vyrábí z větší části koks pro obě vysoké pece v areálu hutě. V uzavřeném hospodářském roce vyprodukovalo zařízení 1,65 mil. t koksu. Využití strojů se dostalo, díky mnoha přestavbám provedeným UHDE, na hodnoty vyšší než 95 % a dovoluje další nárůst produkce. Náklady na výrobu bram jsou v CSA v současnosti na úrovni konkurence v Duisburgu, k čemuž přispělo i znehodnocení rialu. Především jsou tyto náklady natrvalo zabezpečené před rostoucími odvody za emise CO2 a odvody EEG.

Na závěr je třeba konstatovat, že koksaři si již zvykli pracovat pod tlakem, protože se denně pohybují v napěťovém poli, tvořeném produktivitou, náklady, kvalitou produktů a životním prostředím. A právě proto naše profesní skupina, která je na kontakt s krizemi zvyklá a učí se z nich, drží v těžkých dobách pohromadě. Nástrojem vzájemné komunikace je náš Spolek německých koksářů – VdKF.



Informace o změně adresy poštovního styku

Dovolte, abychom Vás informovali o změně adresy poštovního styku České koksárenské společnosti a zároveň adresy sídla společnosti, k níž došlo s platností od 26. 11. 2015.

Nová kontaktní adresa, na kterou můžete zasílat veškerou korespondenci informačního, společenského i obchodního charakteru je:

Česká koksárenská společnost, z.s.
Rodinná 4
Orlová – Poruba
735 14

Po 31. 01. 2016 bude veškerá korespondence adresovaná na původní adresy vrácena zpět odesilateli.



Rozmrazování uhlí za použití mikrovlnné energie

Přítomnost zvýšeného obsahu vody v uhlí způsobuje v zimním období komplikace s příjmem a vykládáním uhlí, to je v tomto období aktuální téma.

K hlavním způsobům obnovení sypkosti patří:

  1. Ohřátí dodávek uhlí v rozmrazovacích halách (za pomocí předávání tepla nosičem tepla – pára, spaliny)
  2. Rozmrzání v zateplených prostorách (konvekčních s infračervenými zářiči s kombinovaným způsobem rozmrazování)
  3. Ošetření vagónů a dodávek uhlí speciálními profylaktickými prostředky

Na základě uvedeného lze udělat závěr, že rozmrazování zmrzlého uhlí je možné různými způsoby, nicméně při jejich volbě je nezbytné vzít v úvahu provozní náklady a bezpečnost rozmrazování, efektivnost použitého nosiče tepla a při úpravě uhelných koncentrátů speciálními profylaktickými prostředky brát v úvahu jejich následný vliv na jakost vyráběného koksu. Proto je zajímavé vypracování takového způsobu rozmrazování uhelných koncentrátů, který umožní odstranit nedostatky dosavadních technologií a také použít nejnovější technologii založenou na aplikaci elektromagnetické energie.

Hlavní předností elektromagnetického ohřevu je možnost realizace a praktického použití nových nestandardních forem ohřevu (selektivního, rovnoměrného, vysoce čistého, samoregulačního). Ve srovnání s infračerveným a plynovým ohřevem významná přednost elektromagnetického ohřevu spočívá v možnosti přesné regulace teploty, prakticky okamžitého zapnutí a vypnutí tepelného působení na rozmrazovaný materiál. Mimo to vyšší měrná hustota a lepší směrové zaostření vede k větší hospodárnosti využití elektrické energie. Ve spojitosti s tím byl sledován proces rozmrazování zmrzlého uhlí pomocí elektromagnetické energie a jeho vliv na vlastnosti rozmraženého uhlí.

Navrhuje se provádět ohřev zmrzlého uhlí v rozmrazovací hale při použití elektromagnetické energie, která se vyrábí v magnetronu (generátoru mikrovlnného záření) a je vedena do vagonu s uhlím přes vlnovod. Vagon, který je zhotovený z oceli vystupuje v roli pracovní komory ohřevu. Rozmrzlá voda, která vzniká během rozmrazování je odváděná do výpusti (kanálu) a následně do usazovací nádrže, zatím co vodní páry jsou odváděné z rozmrazovací haly pomocí systému ventilátorů.

Během provádění zkoušek nebyla teplota vzorků uhlí po rozmrazení vyšší než 70°C, chyběl charakteristický chemický zápach a v uhlí nebyly přítomné nerozmrazené částečky. Provedené pokusy, jejichž základem bylo stanovení změn jakostních ukazatelů uhlí během rozmrazování při použití elektromagnetického ohřevu, ukázaly, že použití elektromagnetické energie nevede ke změnám fyzikálně-chemických vlastností uhlí, což bylo potvrzené technickou a dilatometrickou analýzou. Předností takového způsobu rozmrazování uhlí je, že materiál se ohřívá v celém objemu díky zvýšené intenzitě elektrického pole a frekvenci elektrického proudu; doba ohřevu se zkracuje a proces rozmrazování se urychluje.

Předběžný výpočet potřebné energie pro rozmrazování uhlí s využitím elektromagnetické energie ukázal, že pro rozmrazení jednoho vagonu o objemu 80 m3 je nezbytná spotřeba 600 kW, zatímco rozmrazování v rozmrazovací hale pomocí nosiče tepla vyžaduje 810÷1400 kW na vagon. Nicméně při výpočtu vynaložené energie je třeba brát v úvahu obsah vody, teplotu a dobu trvání rozmrazovaného uhlí.

Provedené výzkumy ukázaly, že použití elektromagnetické energie jako nosiče tepla při rozmrazování zmrzlého uhlí: umožňuje urychlit daný technologický proces; zrychlit vykládku uhlí z vagonů v zimním období; ustoupit od použití plynných nosičů tepla; zbavit se škodlivého působení teploty na konstrukci a vybavení vagonů; využít nadbytečnou elektrickou energii, vyráběnou na teplárně koksovny; použít ekologicky čistší nosič tepla; vyvarovat se zbytečného tepelného působení na uhlí, které se může projevit na jeho technologických vlastnostech.

Zdroj: Koks i chimia



Polský ICHPW vydal souborné pojednání o posuzování technického stavu koksových baterií

„Monitoring stanu technicznego i technologicznego baterii koksowniczych oraz wynikajace z niego dzialanie profilaktyczne i remontowe“

Pod tímto názvem vydali v červnu 2013 ve Wydawnictwu Institutu Chemicznej Przeróbki Wegla v Zabrze významné souborné pojednání v rozsahu 235 stran o posuzování technického a technologického stavu koksárenských baterií a trendů jejich profylaxe a oprav.

Zpracování tohoto náročného tématu se ujal Prof. Dr. hab. Aleksander Karcz, profesor Wydzialu paliw i energii AGH Krakov. Jednotlivé kapitoly posléze zpracovalo dalších 11 specialistů, disponujících rozsáhlými zkušenostmi teoretického i praktického rázu.

Myšlenka editovat tuto tématiku je wspanialy pomysl a to z více důvodů. Jednak v odborné literatuře takto pojaté souborné materiály absentují, jednak vzhledem k ekonomice provozu a k investičním nákladům je třeba délce provozní kampaně koksárenské baterie věnovat soustavnou pozornost na co nejširším teoreticko-praktickém základě.

Pecní zdivo je během své provozní kampaně vystaveno především teplotním a chemickým vlivům, řada z nich však působí synergicky a do značné míry predestinuje životnost baterie a také ekonomiku výroby a kvalitu životního prostředí. To ostatně tvoří hlavní náplň spisu. Práce vznikla v rámci řešení výzkumného programu „Zintegrowany system monitorowania stanu technicznego baterii koksowniczej“. Už tento samotný fakt svědčí o racionální úvaze při sestavování komplexního výzkumného záměru věnovat se vědecko-výzkumně tomuto okruhu koksárenství. Jeho řešení totiž logicky (zákonitě) přináší velmi potřebné informace a nové poznatky, které je nutno aplikovat v každodenní provozní praxi.

Text knihy je rozdělen do 9 kapitol, hlavní informace jsou koncentrovány do 2. až 8. kapitoly. V úvodu vedoucí autor Prof. Karcz zdůrazňuje význam koksárenské baterie jakožto základního a také nejdražšího objektu ve výrobním schématu koksovny. Sumarizuje zde faktory, které ovlivňují životnost zdiva jejichž výčet se posléze stal vodítkem při komposici návazného textu knihy, jednotlivé kapitoly v detailu představují dosavadní poznatky jednak na bázi excerpce publikovaných prací, jednak velmi cenných vlastních laboratorních i provozních experimentů.

2. kapitola se zabývá konstrukcí koksárenských baterií a charakteristikou materiálů, užívaných při jejich výstavbě. Jsou popisovány jednotlivé prvky, potřebná pozornost je věnována kotvení baterie a dalšímu technickému vybavení, kam patří zejména rozvod topného plynu, úprava kolenových skříní a další detaily. Za zvlášť potřebné lze považovat souhrnné uvedení nových způsobů otápění, úpravu topných kanálků aj., dosud dosti rozptýlených do řady jiných literárních pramenů, mnohdy nesnadno dostupných. Významnou roli zde hraje grafická část textu. Hodnocení jednotlivých typů baterií, jejich předností i nedostatků je vyvážené a objektivní. Vyplývá z něho značná variabilita uplatněných konstrukcí, což je ostatně průvodním jevem i v jiných zemích. Tento přehled je obsahově velmi zajímavý, lze z něho vysledovat vývojové technické trendy.

Ve 3. kapitole se čtenář dovídá o procesech destrukce zdiva, pozornost je věnována i ne vždy doceňovanému stavu kotvení baterie, obkládacích desek jakož i jiných technických prvků.

4. kapitola je členěna do podkapitol podle sledování jednotlivých charakteristických znaků. Jde o vizuální posouzení, měření tlaků a teplot, hodnocení stavu kotvení, analýzu spalin včetně měření těsnosti zdiva aj. Významným rysem kapitoly je uvedení instrumentální techniky, která se při oceňování stavu baterie stále více prosazuje. Metody jsou uváděny poměrně podrobně, tím je dána možnost rychlého osvojení a užívání v praxi. Kapitola by měla být burcujícím prvkem pro top management koksoven. Je totiž třeba přiznat, že na většině koksoven jsou výše uvedené znaky sledovány nepravidelně a některé vůbec nejsou zařazeny do detailních technologických předpisů. To lze podtrhnout nejen v poměrech polského koksárenství.

Do 5. kapitoly autoři zařadili postupy, které mají sloužit jednak jako profylaxe jednak jako konkrétní opravy jednotlivých prvků baterie. Mimořádně cenné jsou detailně uváděné příklady horkých oprav zdiva, doprovázené zhusta instruktivními schematy a obrázky. Text pokračuje uvedením oprav studených, oprav vyzdívky pecních dveří, výměny dveřních rámů a obkládacích desek, kleštin, stoupaček a předlohy jakož i pomocného vybavení.

6. kapitola uvádí přehled postupů, užívaných při monitorování technického stavu baterie. Představuje metodiku postupů, vhodně doplněnou řadou instruktivních obrázků.

7. kapitola představuje vlastní vrchol knihy. Pojednává o integrovaném systému monitorování technického stavu koksárenské baterie, který vznikl řešením výše zmíněného úkolu a který prezentuje významný prvek – provoz podle BAT, prvek, který je stále více prosazován v souvislosti s odíranou životního prostředí.

Text je propojen s řadou schémat a obrázků i matematických funkcí a reprezentuje ucelený postup tak, aby tak mohl průběžně podávat informace o stavu a také upozornil na problémové momenty, kterými je nutno zabývat se neodkladně.

8. kapitola představuje Podsumowanie. K tomu snad není nic nutno dodávat, jsou uvedeny dílčí komentáře autorů a znovu jen podtrhují náročnost plnění tohoto ústředního tématu.

Za zvlášť významné považuji sdělení autorů (str.224), že navržené postupy byly ověřeny a následně zavedeny do provozu.

Celkově se domnívám, že autoři pod vedením pana Prof. Karcze zpracovali velmi potřebný text, který přinese nepochybně svůj užitek při uplatnění celé metodiky v technické praxi. Je vytvořeno dílo, které soustředilo dosud velmi rozptýlené poznatky a nalezne svůj ohlas v široké koksárenské veřejnosti nejen v Polsku, ale i v zemích, kde koksárenství patří k základům průmyslové výroby.

Miroslav Kaloč



Přečetli jsme za Vás

  • NWR zřejmě vydá nové akcie a pokusí se snížit své zadlužení

Společnost NWR nedávno zveřejnila své vybrané provozní ukazatele za 4Q13 a indikaci cen uhlí pro 1Q14, resp. rok 2014. Společnost také oznámila, že provede důkladnou revizi své kapitálové struktury.

NWR dojednala pro 1Q14 průměrnou prodejní cenu koksovatelného uhlí na úrovni 91 EUR za tunu, což je o 7 % pod průměrnou dosaženou úrovní ve 4Q13. U energetického uhlí, u nějž se cena stanovuje ročně, dojednala pro celý rok 2014 průměrnou prodejní cenu 54 EUR/t, odsouhlasenou pro 80 % očekávaného objemu produkce v roce 2014. To je o 4 % pod úrovní dosažené ceny v roce 2013.

Za poslední čtvrtletí roku 2013 produkce uhlí dohromady dosáhla 2,35 mil. tun, při prodejích 1.21 mil. tun u koksovatelného uhlí za průměrnou prodejní cenu 98 EUR/t a 1,32 mil. tun energetického uhlí při průměrné ceně 55 EUR/t.

Společnost především ale také vyjmenovala několik faktů, které firmu přimělo k rozhodnutí o podrobné prověrce kapitálové struktury (restrukturali­zaci). První okolností jsou pokračující obtížné tržní podmínky u koksovatelného i termálního uhlí doprovázené tlakem na jeho cenu. Druhým faktem je, že 7. února 2014 vyprší NWR (nečerpaný) revolvingový úvěr v rozsahu 100 mil. EUR, pro který si společnost nezajistila jeho aktualizaci pro další období. Třetí okolností je, že NWR provádí podrobnou prověrku svých nerostných zásob a zejména s ohledem na změnu dlouhodobého výhledu pro ceny uhlí očekává, že negativně přehodnotí po ekonomické stránce vytěžitelné rezervy uhlí. NWR také uvedla, že BXR je připraveno do společnosti NWR po revizi její kapitálové struktury upsat nový kapitál a zůstat ve společnosti majoritním podílníkem.

Zdroj: Patria Online



Starší články z této sekce naleznete v archivu.



Nahoru